Tapioka je škrob získaný z kořene manioku jedlého (Manihot esculenta). Maniok si můžeme zjednodušeně představit jako tropickou bramboru. Původním domovem této rostliny je Jižní Amerika (odtud pochází i naše „klasické“ brambory), konkrétně středozápad Brazílie. Dnes se pěstuje v řadě tropických a subtropických zemí. Rostlina může dorůst až třímetrové výšky a mohutná kónická hlíza dosahuje 30 až 90 centimetrů.

keř Manioku
Pole s maniokem

Z tapioky o správné vlhkosti můžeme přímo péct placky, těsto se nám teplem samo spojí. Budeme tak postupovat stejně jako indiáni, kteří znali a připravovali placky z tapioky na celém latinskoamerickém kontinentu dávno před příchodem Evropanů. Název tapioca (kterým se v brazilské portugalštině označuje samotná placka) pochází z tamního indiánského jazyka tupí. Uvádí se, že „TAPI“ v něm znamená CHLÉB a „OCA“ DŮM. V koloniální době se o rozšíření tapiokových placek zasloužili Afričané dovezení do Nového světa jako otroci. Placky tak tvoří významnou složku gastronomie zejména brazilského severovýchodního regionu. Obvykle se připravují přímo na tržištích a u pouličních stánků, tradiční náplní je kokos a bílý sýr queijo coalho. V posledních letech zažívají tapiokové placky renesanci po celé Brazílii, jejich oblíbenost se šíří dále po světě a kuchařští mistři je dokáží připravit jako skutečnou delikatesu obsahující nevšední kombinace zajímavých chutí.

Stánek nabízející tapiokové placky v brazilské Olindě
Stánek nabízející tapiokové placky v brazilské Olindě